„Tento životopis není o síle a odvaze amerického akčního hrdiny trpícího nedostatkem pudu sebezáchovy, ani o výmluvnosti a vychytralosti českého vojáka Švejka. Nemá v sobě nic z nadlidských schopností Supermana, ani Létajícího Čestmíra. A přesto se vyznačuje vzletností i typicky lidskou nízkostí, mezi kterými udržuje rovnováhu, jako při chůzi po provaze: na jedné straně dokonale vyvedený mistrovský kus, na straně druhé „slepecké“ tápání talentovaného učně; obhroublá masa neživé matérie i křehká filozofie němého klauna; všudypřítomný glanc i vratký, ale elegantní balanc! A o kom (nebo o čem) je vlastně řeč? Dámy a pánové, představuji Vám život i dílo zkušeného řemeslníka a mladého, avšak nadějného umělce-sochaře – Martina Chmelaře.

První, vratký krok do neznáma podnikl 1. dubna 1985, kdy se stal, stejně jako my všichni, novým čestným členem „Uživatelů života“. Už toto samotné aprílové vykročení bylo úvodním žertem předznamenávajícím veškerý jeho další pohyb po světě. Z neopatrného chodce, který sem tam narazí hlavou do zdi či do výstražné tabule s nápisem „STOP“, se časem stal ostražitý lovec příležitostí, jenž miluje výzvy a rád překonává vlastní STROP. Jeho oborem je bavení lidí, k němuž využívá sochařské nástroje a různý „tentononc“. Promlouvá skrze sochařskou hlínu, do které obléká své myšlenky, aby sám zůstal před publikem nahý. Je harlekýnem bez masky, který se nechlubí svým svrškem, nýbrž hloubkou, z níž vyvěrá jeho vlastní, barvitá práce.

Ta je u nás – v Čechách i na Moravě – hodnocena poměrně vysoko. Za své realizace v různých materiálech sesbíral již několik ocenění. Jeho rané dílo přitom vznikalo doslova na koleni, podpíráno jen vytrvalou činorodostí, skálopevnými nervy a soustředěným, kamenným výrazem. A právě kámen nebo kov jsou materiály, které umí přerůst čas a odolat destruktivnímu vlivu pomíjivosti. Socha z pískovce či bronzu tak nad nástrahami času vítězí a vyhrazuje si právo na svou trvalou existenci.“